STRÁNKA

ODPUSŤ

Je to měsíc, Siriusi. Už celý měsíc od toho dne, kdy jsi propadnul tím obloukem, měsíc co už nejsi se mnou. A můžu za to já, kéž bych nebyl tak naivní. Odpusť mi Siriusi, přestože já si to nikdy neodpustím.
Bloumám po chodbách, které tak dobře znám, slzy mi stékají po tvářích, když vidím propálenou díru tam, kde kdysi bylo tvé jméno. Zemřel jsi kvůli mně, nemuselo to tak skončit.
Všichni se mi snaží pomoct, ale já nechci, chci být sám se svými myšlenkami a vzpomínkami na tebe. Tvé jméno je jako hvězda a já ji zhasil, tak hloupý jsem byl. Nenávidím se, nenávidím všechny, chci zemřít, chci být s tebou, Siriusi.
Víš, vzpomínám si, jak jsem tě poprvé viděl naživo, chtěl jsem tě zabít a to se mi nakonec povedlo, jsem horší než Voldemort, jsem zrůda, odpusť Siriusi.
Proč jsem chodil na to ministerstvo? Chtěl jsem být hrdinou, kterým jsem nikdy nebyl? Proč, Siriusi, proč?

Už druhý měsíc jsi pryč a já stále čekám, až přijdeš, stále si vyčítám tvou smrt, už nemůžu, Siriusi, už nemůžu. Odpusť mi.
Ležím v posteli a pomale umírám. Vypil jsem ho, vypil jsem jed z laboratoře profesora lektvarů, bylo na něm napsáno. "Protilátka neexistuje, nevratná reakce." Usnul jsem.
Ráno jsem se probral a viděl Rona, tvářil se divně a pak přišlo spousta lidí, nevím, co byli zač, ale cítil jsem úlevu. Po chvíli přišel Brumbál, McGonagallová a Snape. Brumbál se mnou třásl, já se usmíval, nakonec mi ze rtů splynulo mé poslední ODPUSŤ.