Bezcitná
Bezcitná
Dívám se, jak tiše umíráš,
dívám se, jak své oči zavíráš.
Není mi tě líto
a dobře vím, že víš to.
Můžeš si za to sám,
na hrob květinu ti dám,
ale ještě předtím vyčtu ti tvé chyby,
stále jsem doufala a říkala si: snad kdyby...
Nevím, co jsi chtěl,
myslel sis, že se svou vinou žít jsi směl?
Spletl ses však milý můj,
ztratil jsi tím život svůj.
Nenávidím tě,
stejně jako ty mě.
Slza po tváři ti kane,
vítr tiše kolem nás vane.
Cítíš, jak tě tělo bolí,
teď vidíš, že tě přece jen něco skolí.
Tvůj syn byl také jenom člověk,
krví jeho nasáklý máš oblek.
Zklamal jsi mě a snad i sám sebe,
stmívá se, jak krásné je nebe.
Koukni, padá hvězda,
oči zavřené už se ti nic nezdá.
Vstávám a moje chůze,
lehká a šťastná je tuze.
Dívka co byla kdysi nevinná,
je teď mrcha bezcitná.
bomba
(vojtěch, 29. 12. 2011 19:05)